PONĚKUD JINÝ POHLED NA FILM AVATAR

PONĚKUD JINÝ POHLED NA FILM AVATAR
Předesílám, že anglo-americký film AVATAR, režírovaný Jamesem Cameronem, jsem neviděl a ani neuvidím (pokud v přijatelné době nepoběží na některém z televizních kanálů a nebudu v té chvíli mít něco důležitějšího ke zhlédnutí). À priori mám jistou nedůvěru k tomu, co nabízí, dnes spíše barnumská, než seriózní, reklama. A čím intenzivnější, čím nabubřelejší, křiklavější, tedy barnumštější, tato reklama je, tím má nedůvěra je větší. Přiznávám, že jsem „zakořeněn“ v jiné době, kdy se „dobré zboží chválilo samo“.
Nicméně debatu, kterou jsem zachytil na stránkách Internetu, zejména pak debata, kterou byla vedena o tomto filmu na východ od této země, mne přivedla k tomu, abych něco k této debatě přičinil.
Z toho, co jsem na Internetu přečetl a co napsali mí spoluobčané (vůbec nemám ambice provádět jakýsi rozbor všeho, co se na Internetu k jakékoliv otázce vyskytuje, to je nad lidské síly), mi potvrdila starou pravdu. Rozhodující je úhel pohledu a, řekl bych, světonázor diskutéra. Někdo v tomto filmu nachází „po technické a režijní stránce nevyprecizovanější dílo“, jaké kdy viděl, někdo lituje času, který zhlédnutí filmu věnoval, jiný zase na něj pohlíží „zelenýma“ očima. Samozřejmě že jsou i tací, kteří neopomenou tasit a od boku střelit na „od reality zjevně odtrženého paňácu či latentního sociopata, vymytého tak dokonale jako je hlavní postava filmu plukovník Quaritch“, který sedí na Pražském Hradě.
Nejvíce mne ale zaujalo to, co jsem četl, česká kotlino, div se! na stránkách „Století“ (Столетие). A protože jsem vyplnil svou důchodcovskou nudu překladem toho, co jsem považoval za nejpodstatnější, nabízím to na svém blogu k širšímupoužití. Jako “stará struktura” lépe vládnu ruštinou, tedy jazykem Puškina, než jazykem Shakespeara a našich novodobých přátel. A tak jsem něco z toho, co jsme přečetl, převedl do rodné řeči. Pro ty, kteří snad pochybují o mých překladatelských schopnostech uvádím i stránku, kde si lze můjpřeklad ověřit.
Co filmu říká Vladimír Viktorovič Timakov, ruský historik a veřejný činitel z Tuly? Podívejme se:
Ve filmu „Avatar“ spatřuje velice zajímavou filosofickou, jak on říká, linii.
Podobenství o událostech v jiné části Galaktiky se zaplétá do i skutečných zemských reálií. „Avatar“ se zvedá ne jen do filosofické, ale do historiosofické výšky. Tento film je ve skutečnosti pokáním za historii západní civilizace. Katastrofa pozemšťanů na planetě Pandora je ve skutečnosti katastrofou Západu.
Film není pouze osobním dílem Camerona. V Hollywoodu se tak filmy nedělají. „Avatar“ souzní s náladami části západní civilizace, reaguje na poptávku západního masového publika a působí na společenské vědomí.
Obyvatelé Pandory, kteří tvoří plemeno Navi, ačkoliv nevlastní vysoké technické vymoženosti, se nalézají na vyšší duševní úrovni, než „lidé s nebe“. Slyší hlasy svých předků, s úctou se chovají ke zvířatům, rozlišují ty nejjemnější vůně a zvuky, orientují se podle toku energií. Avšak pro podstatnou část přistěhovalců z Ameriky to však není zajímavé. Technologická civilizace nevnímá duševní a ekologické přednosti jiných světů. Tato civilizace přichází pouze pro své obohacení. V ohromných bagrech, které vykořeňují všechno živé, lze spatřovat ty metody, pomocí kterých byla „osvojována“ Amerika a další území. Plemena místních obyvatel Navi, kteří se zachraňují před bombardováním pozemšťanů a táhnou za sebou těla mrtvých a raněných- to jsou jednoduše plemena Indiánů Cherokee a Dakotů, kteří odcházejí do rezervací. Vypalování Pandory, jedovaté plyny- to je přece Vietnam! Rakety z vrtulníků-to je Jugoslavie, Irák! Vše to připomíná historii Západu. A Cameron to natočil ve formě pokání.
Jinotajový jazyk Camerona je dostatečně rozpoznatelný: západní civilizace rušila svatyně jiných civilizací, podřizovala si vše ve prospěch spotřeby.
Plukovník Quaritsch, velitel specielního oddílu, vyzývá své podřízené, aby udělali takovou díru v paměti národa Navi, aby si tito vůbec nic nepamatovali. Není toto koncentrovaným vyjádřením podstaty conquistadorů, fašistů i soudobých amerických globalistů? Ačkoliv epocha kosmické expedice na Pandoru je od nás oddělena propastí času, účinkují v ní zcela dnešní lidé, typičtí „stoprocentní Američané“.
Tito američtí cestovatelé, když se ocitnou „v kůži“ místních obyvatelů Navi, ostře přehodnocují své životní cennosti. Na místě divoké planety, kterou obývají primitivní bytosti, se jim otevírá nový svět, svět duševní harmonie. Na konci filmu se Jake Sully vzdává své civilizace a zůstává na Pandoře s místními lidmi. To vše představuje hluboký symbolismus. Cameron tímto příkladem ve skutečnosti propaguje vzdání se vlastního „já“. Nutí k zamyšlení se nad myšlenkami o nadřazenosti své civilizace nad ostatními, vyzývá k zamyšlení se nad mnohotvárností světa, našeho reálného světa, kde je každý národ svým způsobem jedinečný.
V podobě amerických přistěhovalců jsou ve filmu představeni duševně nemocní lidé. Ano, co se týká zevnějšku jsou tito lidé představeni jako energičtí, cílevědomí, svým způsobem přitažliví. Tentýž plukovník Quaritsch upřímně věří ve správnost svého mesiánství, jedná důsledně v zájmu své civilizace. Se stejnou jistotou a pedantičností konali své zločiny fašističtí důstojníci. Taková posedlost jen prohlubuje vinu Západu vůči lidstvu.
Fašismus byl zrozen celou západní civilizací. Toto lze vysledovat třeba v západní fantastice. Ve „Válce světů“ G. Wellse, v „Tarzanovi“nebo v „Princezně z Marsu“, lze vycítit nadřazenost západního člověka.
Západní člověk se v souladu s takovými pocity může stát buď vychovatelem nebo cvičitelem (viz dnešní Irák, Afgánistán) nebo také karatelem (viz bývalá Jugoslavie). Extrapolace podobného literárního uvažování do reality vedla k fašismu. Ve svém podvědomí se oni sami polekali, když uviděli, k čemu vede dovedení jejich ideologie do konce.
Od roku 1945 se takové pocity postupně mění. Západ má čemu se učit. Existují hodnoty, kterých si ani dříve nevšiml. Se všemi svými „přednostmi“ je Západ nebezpečný pro svět a dokonce i pro sebe samého. Cameron to vyjádřil v koncentrované podobě.
Cameronovo varování je varováním Západu. Cameron ukazuje, co zasáhne západní civilizaci, jestliže bude pokračovat v dosavadním „kurzu“. Film končí zcela poučně:příchozí utrpí zdrcující porážku.
V syžetu filmu se projevují podvědomé výčitky svědomí a obavy západního člověka, nepřekonané fantomy jeho rodové minulosti. Dokonce samotná příroda se postaví proti příchozím! Na pomoc plemenům Pandory, na výzvu Přírody, povstane i divoká zvěř. V tom lze vidět souběžnou, možná dokonce i samotným režisérem nezachytitelnou, historickou paralelu. Není náhodou, že v západním vědomí je zakotven i krach dobyvatelských pochodů Napoleona a Hitlera do Ruska. Ty jsou pevně spojeny s odporem prostředí: nekonečné prostory, bláto, ruské mrazy.
Snad se stane, že Cameron nezůstane oslyšen, že Západ učiní odpovídající závěry… Pokud ještě není pozdě.
Západ ještě není připraven k tomu, aby se veřejně přiznal. Ale samotný fakt ažiotáže kolem „Avatara“ mluví sám za sebe. „Avatar“ dosáhl toho, že se začalo hovořit o problémech, přitáhl pozornost inteligence, vidělo jej miliony diváků. Západní civilizace prožívá určité pokání za to, co napáchala. Příčinou tohoto pokání není nějaká vnitřní duševní práce. Je to důsledek toho, že jejich metody ztrácí účinnost a setkávají se s rostoucím odporem. Řeč se nevede teď o určitých politických kruzích na Západě, ale o západní civilizaci jako celku. Ona ještě pokračuje v nástupu ze setrvačnosti všude tam, kde se nesetkává s dostatečným odporem. Ale už vyčerpala svůj vnitřní náboj útočné domýšlivosti.
Euroatlantický svět stojí na prahu vážného přehodnocení svých cenností. Čeká jej ne jednoduchá volba.
I v ruské elitě dochází k určitému procesu „fašizace“myšlení. Pod pojmem „fašizace“ nejsou míněni skinheadi apod. To je jiné téma, to je téma zoufalých lidí,kteří jsou na sociálním dně,toé je téma doby a podmínek, kdy je mládež ponechávána sama sobě, aby pozorovala tvořící se sociální nespravedlivost a hledala viníky.
Pod fašizací jsou míněny pocity vyvolenosti elity. V této „elitě“ se zakořeňují pocity, že oni jsou nadřazenými lidmi a že vedle nich se potácejí jacísi dvounožci. To jsou pocity plukovníka Quaritsche a byznysmena Parkera z Avataru.
Takové pocity jsou zcela cizí ruské kultuře. Díla takových klasiků, jako je Tolstoj, Dostojevkij, jsou proniknuta odvržením takových vztahů k lidem.“
Až sem tedy si dovoluj prezentovat nikoliv své, ale cizí myšlenky. Ty však mne tak silně a přesvědčivě zaujaly, že ani necítím potřebu si je zhlédnutím filmu potvrzovat.