VÍTĚZNÝ MARŠÁL, KTERÝ UPADL V NEMILOST

VÍTĚZNÝ MARŠÁL, KTERÝ UPADL V NEMILOST

18. června 2009 uplynulo 35 roků od úmrtí nejslavnějšího vojevůdce Veliké Vlastenecké války Sovětského svazu Georgije Žukova. Letos, kdy v květnu uplyne 65 roků od skončení Druhé světové války, není od věci tohoto maršála Sovětského svazu alespoň něčím připomenout.
O osobě Žukova vznikla celá řada mýtů. V čísle 25 ruské publikace „Argumenty a fakta“ ze 17. června 2009 o nich pojednává historik Aleksej Isajev. Z článku ruského historika jsem vybral toto.
Mýtus první. Na Chalchin-Golu porazil Japonce Žukov.
Úspěch sovětských vojsk na Chalchin-Golu v roce 1939 byl dlouho spojována vyloženě s Žukovem, tehdy nositelem hodnosti divizní komisař. Při tom hlavním sovětským velitelem v Mongolsku nebyl on, ale armádní komisař 2. stupně Grigorij Štern. Velikou roli sehrála i letecká skupina, které velel zástupce náčelníka Vojenských vzdušných sil Rudé armády Jakov Smuškevič. Příslušníky této skupiny bylo též 11 Hrdinů Sovětského svazu. Jak Štern tak i Smuškevič byli posléze uvězněni a zastřeleni v roce 1941.
Bylo by však chybou zcela popírat Žukovovy zásluhy. Zejména proto ne, že tehdy rychle a energicky zareagoval na japonský útok v červnu 1939. Tento útok málem vedl k obklíčení a ke zničení sovětských vojsk.
Mýtus druhý. Žukov nebyl geniálním vojevůdcem, ale „řezníkem“, který dosahoval úspěch za cenu vysokých ztrát svých vojáků.
Skutečností však je, že v bitvě pod Moskvou v lednu roku 1942 nařizoval přímo a tvrdě svým podřízeným: „Chcete-li, abyste si zachovali své funkce, vyžaduji: přestat s čelními útoky na výšiny, které jsou dobře ostřelovány, je třeba útočit stržemi, lesem a po špatně ostřelovaném terénu“. Asi lze souhlasit s tím, že takový rozkaz se málo podobá rozkazům „řezníka“.
Ještě průkaznější je statistika. Během protiúderu u Moskvy představovaly nenávratné ztráty Západního frontu, kterému velel Žukov, 13, 5% od celkového počtu vojsk, zatímco u Kalininského frontu generálplukovníka Koněva tvořily tyto ztráty 14, 2%. V Rževsko-Vjazemské operaci u Žukova představovaly ztráty 20,9%, u Koněva 35, 6%. Ve Vislo-Oderské operaci byly ztráty 1. Běloruského frontu 1, 7% od počátečního počtu, u Ukrajinského frontu Koněva 2, 4%. Tuto „soutěž“ vyhrával Žukov po celou válku.

Mýtus třetí. Příčinou toho, že Žukov upadl po válce v nemilost, bylo jeho nevhodné chování. Ať se hovoří o pokuse o vojenský převrat, nebo o vyvážení z Německa kořistní veteše.
Fenomén Napoleona Bonaparte, generála, který uchvátil trůn, otravoval mocné v různých zemích a v různé době.
Z „bonapartismu“obvinil Žukova první sekretář ÚVKSSS Nikita Chruščov. Avšak v době, kdy byl Žukov odvoláván z funkce ministra obrany v roce 1957, nemohla být žádná řeč o spiknutí. Maximum, co rozhodl Žukov, bylo to, že snížil úlohu politických orgánů v armádě.
Co se týče trofejí, pak obvinění na adresu Žukova zazněla už v roce 1948. V usnesení Politického byra ÚV VKS(b) se říká: „Soudruh Žukov zneužíval svého služebního postavení k vlastnímu obohacování. Docházelo k tomu tak, že si přivlastnil a vyvezl z Německa pro osobní potřebu velké množství různých cenností“. Žukov k tomu dal své písemné vyjádření, ve kterém píše: „Přiznávám jako svou velkou chybu, že jsem pro svou rodinu a své příbuzné nakoupil jisté věci. Ty jsem ale zaplatil svými penězi, jež byly mým platem. Je samozřejmé, že úroveň platu maršála Sovětského svazu mu umožňovala nakupovat cenné věci a kožichy, ale nedostatečná jeho ostýchavost v této věci, sehrála svou roli proti Žukovovi v poválečných politických hrátkách.
Mýtus čtvrtý. V průběhu cvičení na polygonu Tockoje hnal Žukov vojáky přes „atomový hřib“, aby se zjistilo, jak působí radiace na bojeschopnost vojsk.
Cvičení vojsk s použitím jaderných bojových prostředků byla započata v USA dříve, než v SSSR. Manévry, o kterých se zde hovoří, byly zahájeny na střelnici Tockoje 14. září 1954. Z letounu byla svržena atomová bomba o ekvivalentu 40 kilotun. Vybuchla ve výšce 350 metrů ve vzdálenosti 4- 5 km od vojáků. Ti byli v okamžiku výbuchu skryti v zákopech a v pancéřových krytech. Několik hodin po výbuchu prošly cvičící útvary terénem několik set metrů od epicentra výbuchu. Všichni vojáci byli oblečeni v oděvech protichemické ochrany, mnozí byli v tancích a obrněných transportérech. Úroveň radiace se do té doby značně snížila, nemohlo být ani řeči o tom, že by byli ohroženi na životě. Nebezpečnou zónou prošlo okolo 3 tisíc osob z celkového počtu 45 tisíc, které se cvičení zúčastnily.
Dodatkem. Podle mínění amerických historiků je se jménem Žukov nerozlučně spojena řada vítězství v epochálních bitvách, jež změnily průběh druhé světové války. Podle jejich mínění ztělesňuje Žukov čest a odvahu ruského národa, je symbolem velikých vítězství a národní nezávislosti."