JIŘÍ ŠEDIVÝ, RADAR A RAKETY

JIŘÍ ŠEDIVÝ, RADAR A RAKETY

Jiří Šedivý,bývalý náčelník Generálního štábu České republiky publikoval v Mladé frontě Dnes dne 24.září 2009 článek: Radar ne? Tak rakety. V něm, kromě jiného, uvedl:
že v Česku se s radarem spojilo mnohem závažnější téma, zda bude ČR opět pod větším vlivem Ruska, zda budeme mít další mechanismy, jak se bránit tlaku Ruska, který v posledních letech neustále sílí;
že kdyby nebyl radar, velmi pravděpodobně by si Rusko a s ním část české prorusky orientované společnosti našlo jinou záminku;
že president Obama s určitou dávkou nezkušenosti z historie Ruska sází na lepší vztahy s Ruskem a více vyjednávání. Je to, podle p. Šedivého, důležitý pokus, ale on má za to, že se ho Rusové pokusí zneužít ve svůj prospěch;
že USA při rozmístění potřebné části systému budou mnohem blíže ruským hranicím a v celém jeho okolí. Měl by být na příklad využíván systém Aegis na plovoucích platformách-lodích;
že v kombinaci s raketami PATRIOT může být účinný i proti ruským raketám umístěným v Kaliningradu. Má za to, že bude Rusku vadit ještě více, než původně uvažovaný systém, který měl mít hodně omezené možnosti, co se týče počtu ničených raket;
že případné zapojení Ruska do celkového systému nemůže tento fakt změnit;
že až se Rusové proberou z omámení z vítězství , pravděpodobně nás čeká hodně napjatých diskuzí a určitě ne moc přátelské vztahy mezi USA a Ruskem- pokud jeden neustoupí a nevzdá se svých současných rozhodnutí , protože hlavní hrozba, Írán,nezmizela.

Využil jsem možnosti, kdy jmenovaný činitel NATO měl svou stránku v rámci předvolební kampaně, do předčasných voleb, které se neuskutečnily. Tato stránka měla tuto adresu: http://www.jirisedivy.cz. Udělal jsme to v naděj, že se dočkám nějakého ohlasu od autora článku. Až do 15.10.2009, kdy píši toto, se tak nestalo. Dochází mi, že jsem nedocenil pýchu a aroganci některých našich politiků, domnívaje se, že jim budu stát za nějakou odpověď. Dnes se přesvědčuji, že se skončením předvolební kampaně, skončila i snaha zviditelnit se jako kandidát ve volbách že nemohu odezvu na své připomínky k jeho článku, čekat. Nu což. Alespoň touto cestou vyšlu signál někam do informačního prostoru.
Na výše uvedenou adresu jsem odeslal toto:
„Vážený pane generále,
využívám možnosti, kterou mi nabízí Vaše stránka a sděluji Vám svůj názor na některá tvrzení obsažená v článku, který jste publikoval v Mladé frontě Dnes 24. září 2009. Jsem si plně vědom svého nerovnoprávného postavení: zatímco Vám jistě jako funkcionáři NATO poskytne své stránky snad kterýkoliv deník v ČR, mně taková možnost dána není. V tomto směru mám za posledních dvacet let zkušenosti více než dostačující.
Předesílám, že se řadím k té části české společnosti, která je prorusky orientována. Není tomu tak proto, že bych, podobně jako prezident USA Obama, strádal „určitými dávkami nezkušenosti z historie Ruska“. Naopak: jsem poměrně dobře s historií Ruska seznámen a s tím, co znamenalo pro mou zemi. Také díky tomu, že jsem se dějepisu učil ještě v době, kdy přepisování historie, s výjimkou snah „rukopisů“, nedoznalo takového rozmachu, jakého jsme svědky v této době. (Maturoval jsem v červnu 1948.) Jsem si dobře vědom toho, co Rusko v novověké historii pro Evropu znamenalo a za co Evropa, a má země na prvním místě, Rusku vděčí.
Abych se kriticky stavěl k snahám americké administrativy využít mou zemi jako nástupiště realizaci svých dlouhodobých strategických plánů, jež jsou jistě zaměřeny i na Rusko, („je nespravedlivé, aby bohatství Sibiře patřilo jen jednomu státu“, Madeleine Albrightová) nepotřebuji hledat nějakou záminku. O to se Američané postarají sami.
Být prorusky orientován pro mne neznamená být orientován protiamericky. Jenom nesnáším servilitu, se kterou tak zvaná politická elita, která se probudila v posledních dvaceti letech, počínaje bývalým prezidentem Havlem, k Americe chová. Chci, abychom se Spojeným státy měli přátelské vztahy, nehledě na to, že má země jistě byla po řadu desetiletí cílem jaderného bombardování. Pravděpodobně jen „humanitárního“. Přiznávám, že i já jsem se učil na takovou hrozbu odpovídat adekvátně. Jestli „studená válka“ v pojetí druhé poloviny XX. století skutečně skončila, mělo by se to projevovat hlavně činy.
Stejně tak chci, abychom měli dobré vztahy se svými sousedy bližšími i vzdálenějšími. Budování těchto vztahů, o které se nepochybně snaží i Rusové, však Vy, bohužel, chápete jako jakýsi „v posledních letech stále sílící tlak Ruska“. Na budování dobrých vztahů s Ruskem nemůže naše země jakkoliv prodělat. Naopak.
Ptám se: co se ještě musí stát, aby bylo pochopeno, že je historicky opodstatněným zájmem Ruska mít na své západní hranici sousedy, kteří nepůjdou stopami Napoleona či Hitlera? Je opravdu tak těžké pochopit podezření, se kterým Rusové pohlížejí na každý krok, který jim silně může připomínat staré pangermánské plány, onen starý, jen do nového hávu zabalený, „Drang nach Osten“?
Vážený pane generále, už z titulku Vašeho článku je zřejmé, že se snažíte celý problém buď zatemňovat nebo bagatelizovat. Vy, jakožto vojenský profesionál, vzdělaný jak východními, tak západními vojenskými školami, jistě dobře chápete, že rakety a radar nejsou jedno a totéž. Jestli činnost raket či antiraket si lze stěží při dnešních technologiích představit bez radaru, tak radar takových parametrů, jaký měl být zřízen v Brdech, není v mírové době ničím jiným, než špionážním zařízením, které doplňuje informace strategického charakteru, získané jinými prostředky. A může fungovat zcela samostatně. Je zcela přirozené, že každý stát, a Vy jako bývalý náčelník generálního štábu ČR to jist dobře víte, který jen trochu dbá o svou bezpečnost, se musí všemi dostupnými prostředky proti takové špionáži svého výsostného území bránit. Dobře si jistě pamatujeme, k čemu vedla politika tak zvaného „otevřeného nebe“ prosazovaná presidentem Eisenhowerem a jak skončil Powers se svým U2.
Z lidského hlediska Vás chápu, že musíte obhajovat zájmy organizace, ve které zaujímáte významné místo. „Cuius panem edo, illius carmina edo“, říkali už staří Římané. Předem však pochybovat o záměrech druhé strany, tedy Ruska, a už předem je podezírat z toho, že se současné rozhodnutí americké administrativy budou „zneužívat ve svůj prospěch“, snad proto, že jsou „omámeni z vítězství“, to není dobrým příslibem pro budoucnost. Zejména ne od představitele země s takovou historií vztahů s Ruskem, jako má země naše! A to přes trpkou zkušenost jednoho období, která se odehrála právě v době, kdy „studená válka“ běžela na plné obrátky!
Bývalý náčelník štábu 10. letecké armády plukovník v záloze Ing Jaroslav Dvořák. 27.9.2009.