CO SI NEPŘEJE VEDOUCÍ BRNĚNSKÉ REDAKCE MFD

Vedoucí brněnské redakce MF DNES Karel Škrabal ve svém článku „Být jako v Rusku. To bych si ze všeho nejvíc nepřál.“, který vyšel v deníku dne 1.července 2009, dává zcela jednoznačně najevo, jaké city jej ovládají, když se pustí do tématu týkajícího se Ruska. Jako náhodnému čtenáři MfD by mi mohlo být lhostejné, koho má Karel Škrabal rád či koho nenávidí. Mohlo by mi rovněž být „ukradené“ jakou linii v naší mediální sféře v této věci představuje MF DNES, či snaží se představovat, tento deník.
Jestliže se však ale v jeho slovech do našich časů, řečeno slovy Václava Bělohradského, „vrací kultura polarizace, kterou generace modrých košil nastolila v padesátých letech“, těžko lze zůstat stranou a mlčet.
Snad nebude obtížné pochopit, že jsou v této zemi i jiní, kteří se „o budoucnost a svobodu Česka“ strachují ne méně než vedoucí brněnské redakce MF DNES. Patřím k nim. Jako příslušník těchto „jiných“ bych se velice rád dozvěděl, co přesně je pod pojmem „euroatlantická civilizace“ míněno. Málo slovních spojení je v poslední době tak frekventováno, jako toto, aniž je definováno, co tento pojem znamená.
Vysvětlí nám už konečně někdo, co znamená? A proč Rusko představuje, podle pana Škrabala, něco jiného, než součást této civilizace? Bez náležitého vysvětlení, bychom se my, méně vzdělaní, mohli domnívat, že do civilizace té části světa, kterou jsme si navykli nazývat Evropou a která je omývána Atlantickým oceánem, Rusko nepatří.
Že naše země a její občané v ní žijící, patří do civilizačního okruhu, který je nazýván „evropským“ a později i „euroatlantickým“, je evidentní nejméně půldruhého tisíciletí. A tato příslušnost naší země a lidí narozených a v ní po celý svůj život žijící k této civilizaci, vůbec není odvislá od režimu, či režimů, které za tuto dobu v naší zemi vládly. S tím nic nenaděláme, pokud zde chceme žít a nechceme se přemístit do jiného civilizačního okruhu.
Nepochybuji ani okamžik, že tato euroatlantická civilizace přinesla pro celoplanetární rozvoj mnoho dobrého, čím se můžeme pyšnit. Je ale mnoho věcí, kterými se pyšnit nemůžeme, ba za které se můžeme dokonce stydět. Rovněž ale nemáme morální právo se nad jiné civilizace „vytahovat“. A zdá se mi až nehorázné přisvojovat si jakési právo určovat, kdo k euroatlantické civilizaci patří či nepatří
Kníže Metternich kdysi konstatoval, že politikové se dopouštějí jedné zásadní chyby: že nerespektují historii a zeměpis. Platí to jen o politicích? Pan Škrabal mne osobně přesvědčuje, že ne. Z jeho slov dokonce pociťuji, že to není v jeho případě chyba, ale úmysl, možná i zlý.
Jakákoliv věda, chce-li se nazývat vědou, by měla respektovat výsledky věd jiných. Stejně tak publicistika či politologie, by se měla opírat o výsledky věd a ne o jakési pavědecké názory! Geografie, která už před dávnou dobou definovala hranice Evropy, je vědou, kterou by měli respektovat i novináři MfD! A vše, co se odehrálo či odehrává na území Evropy bylo a je součástí evropské civilizace! A vylučovat z této civilizace Rusko, které tvoří ne nepodstatnou část Evropy, nelze. Zejména pak s přihlédnutím k tomu, co tato země pro Evropu znamenala a vykonala
Nebylo to Rusko, které po staletí tvořilo hráz proti nájezdům stepních národů a umožnilo tak západní části Evropy, aby se tam realizovalo etapa osvícenství?
Nebylo to Rusko, které zmařilo světovládné plány Hitlera a zabránilo tak tomu (netvrdím, že samo), aby evropská civilizace dostala zcela jinou tvář založenou na obludných teoriích krve a rasy?
„Není ruská kultura jedním z velkých pramenů evropských civilizačních statků“ (Václav Bělohradský)? A nejen evropských, ale i „atlantických“. Jakou tvář by ku příkladu měla americká populární hudba, kdyby jejími spolutvůrci nebyli takové osobnosti ruského původu (nemyslím tím jen slovanského) jakými byli George Gershwin, Irving Berlin či Vernon Duke?
Paradoxně působí, jestliže se pan Škrabal snaží nás přesvědčit, že „euroatlantická civilizace“ je něco jiného, a snad i lepšího a dokonalejšího než to, co je v Rusku?
Jaké to vlastně byly „přednosti“, kterými se tak zvaná evropská či euroatlantická civilizace, na rozdíl od ruské, vyznamenaly?
Byly to snad křižácké války, kdy „do arabského světa, který byl tehdy na vysoké kulturní úrovni, bohatý a vzdělaný , přijeli na návštěvu křižáci, tito křesťanští rytíři z Evropy a vyvraždili tam muže, ženy, děti-Araby jako Židy, prostě všechny, kdo nebyl křesťany a zničili v západní Asii a severní Africe veškerý duchovní a vědecký život a neznesvětili tak civilizaci příliš pokročilou na to, aby ji jejich malé arogantní mozečky pochopily“ (Tom Robbins)?
Byla to snad třicetiletá náboženská válka, která pustošila Střední a Západní Evropu tak, že po ní bylo o třicet procent (u mužů dokonce o padesát procent) méně obyvatelstva, než před ní?
Byla to snad Bartolomějská noc, během které bylo vyvražděno přibližně šestkrát více lidí, než v Rusku za třicet let vlády Ivana Hrozného, tedy za vlády, která byla spojena s expanzí, krutostí, represemi (N. Naročnickaja)?
Byl to snad kolonialismus, který bezohledně kořistil na obrovské části zeměkoule, kdy ku příkladu „v osmnáctém a devatenáctém století těžil britský kapitál z Indie pět set liber za každou investovanou libru…“ (Louis Bromfield)?
Bylo to snad šíření křesťanství, které bylo „největším vražděním v našich dějinách“ (V.Bělohradský)?
Byl to snad návrat k válkám prvobytného divošství, který uskutečnila Britanie a Spojené státy, které druhou světovou válku „mongolizovaly“ ve stylu Tuluje, mladšího syna Džingischána. Ten nikdy nepotřeboval nechávat za sebou okupační posádky, kudy prošel, nezůstalo nic, kromě rozvalin. Ve městech čítajících tisíce obyvatel, nezůstávalo živého nic: dokonce ani ne pes nebo kočka? Čím se tento strašlivý obraz liší od obrazu, který skýtá Hirošima a Nagasaki? (J.F.C.Fuller).
Bylo to snad Rusko, které jako první použilo atomovou bombu bez významného důvodu pro vedení války s Japonskem, s hlavním úmyslem uvrhnout svět do permanentního strachu, děsu, hrůzy (latinsky terror)?
Dalo by se jistě pokračovat ve výčtu „předností“, kterými oplývá tato „západní“ či také „euroatlantická civilizace“, na rozdíl třeba od té části Evropy, kterou obývají Rusové a kde působí už po staletí východní větev křesťanství?.
Jestli tedy pan Škrabal se snaží čtenáře MfD přesvědčit o jakési výlučnosti této civilizace, ke které patříme, ať už se nám to líbí či nelíbí, pak by měl mít na zřeteli to, že čtenáři jeho slov, byť jsou jen čtenáři náhodnými, mohou být i lidé nadaní schopností uvažovat samostatně, lidé, kteří nesnáší, když se z nich někdo snaží dělat hlupáky, jak se o to svého času pokoušeli soudruzi Jakeš, Bilak, Fojtík a jim podobní!