JAK SE ČESKÝ STÁT A ČESKÉ DRÁHY STARAJÍ O DŮCHODCE

JAK SE STÁT A AKCIOVÁ SPOLEČNOST „ČESKÉ DRÁHY“ TAKÉ STARAJÍ O DŮCHODCE

I jako důchodce, který bydlí v Třebíči, také musím občas zajet do Brna. Ani ne tak za zábavou či pro ukrácení času, ale hlavně k návštěvě lékařů . Jsem už jistým konzervatismem fixován na Vojenskou nemocnici. Jednak proto, že se cítím stavovsky příslušný k tomuto zdravotnickému zařízení (fuj! jak ošklivé slovo), a také proto, že se mi tam až dosud dostávalo vzorné péče. A proč bych tedy měnil? K cestě tam i zpět používám k cestě vlak. Zase kus nostalgie.
Jízdu železnou drahou mám rád. Vždyť už je to bezmála 73 roků, kdy jsem poprvé začal jezdit vlakem do jisté školy v Jihlavě. A od té doby vždy cítím jisté vzrušení, když přijdu na nádraží, jistou dobu vyčkávám příjezdu vlaku a zažívám i nepatrné vzrušení, když se kdesi z ohybu trati vynoří lokomotiva a za ní vagony, do kterých vstoupím, a které mne dovezou do cíle mé cesty.
Za oněch 73 roků jsem i na železnici prožil řadu věcí, které, jestiže mne přímo nešokovaly, tak mi alespoň jisté vzrušení přinesly. Na zážitek, který představoval určitý šok (z anglického „shock“, což mimo jiného znamená „pohoršení“), jsem ale musel čekat poměrně dlouho. Teprve dnešní doba a manažeři akciové společnosti České dráhy a návazně též státní úřad-ministerstvo financí- mi připravili něco, co u mne vyvolalo tento lehký nervový otřes, který by bylo možno nazvat šokem. To říkám přesto, že hodnocení podobného účinku sovem „šok“ je věc individuelní. Stalo se to při mé poslední jízdě do Brna a zpět. Jistě není těžké uhádnout, že šok nevyvolalo zjištění, že došlo k drastickému snížení, ne-li k osvovobzení- od jíszdného. Naopak! Jestliže jsem v lednu za zpáteční jízdenku zaplatil 63,00 korun českých, tak v únoru už to bylo 84,00 Kč. Tedy zdražení o 33%.
V letáku Českých drah, který je sarkasticky nazván „Slevy pro důchodce“ (!) jsem pro to našel vysvětlení. A protože žiju v zemi, kde už řada významů dávno ztratila svůj význam a mnoho lidí (manažery Českých drah nevyjímaje) si jednotlivá česká slova vykládá libovolně, tak jsem z tohoto letáku musel brzy poznat, že tyto „slevy“ představují něco zcela jiného. To, co v obyčejné řeči Nerudy, Němcové, Čapka bylo prosté zdražení, je najednou vydáváno za „slevu“. V letáku, který je mimo jiné proveden v barvách na křídovém papíře, čtu, že ony „slevy=zdražení“ jsou zdůvodňovány takto: „Na základě zásadní změny cenového výměru Ministerstva financí ČR bylo k 1. lednu 2012 zrušeno státem garantované zvláštní jízdné pro důchodce. Proto: společnost České dráhy připravila nabídky pro skupiny cestujících, kterých se omezení výhod týká“.
Třeba si, prosím, povšimnout, že na rozdíl od nadpisu „Slevy pro důchodce“ se už v první větě za oslovením cestujících hovoří o „omezení výhod“! Autoři tedy od lákající vějičky (tedy proutku pomazaného lepem na chytání ptáků, v naší realitě na chytání důvěřivých lidí) přešli in medias res: žádné slevy, milánkové, ale tvrdé zdražení! A hned o 33%, abyte to pocítili! Nebudeme přece troškařit, že?
Nemohu jinak, než, spolu s Janem Werichem, obdivovat optimismus šéfů Českých drah, kteří se domnívají, že co cestující občan, to blbec.
Když si pak večer pustím televizní zpravodajství, tak se téměř zcela jistě dozvím o doslova nemravných platech a prémiích, kterými jsou, nikoliv odměňováni, ale doslova upláceni, manažéři, včetně manažérů Českých drah, jejich sekretářek apod. O fotbalových, hokejových a jiných frajerech či o umělcích typu Gotta, Vondráčkové, Bílé, nemluvě.
A taky se ptám: kde se vlastně rodí a jak se kultivuje nenávist? Nenávist, která nakonec nalézá pak průchod na ulicích, v násilí, které začíná ovládat pomalu celý svět? Všechna ta hnutí, která nakonec vyústila a vyúsťuje v masově šířenou nenávist, se zrodilo právě z podmínek, kdy stále větší masa lidí byla ponižována, přehlížena, uvrhována do bídy a nedůstojného života. Stejně tak, jako jsou do nedůstojných podmínek v naší zemi uvrhováni důchodci. K tomu, co píši, není nutno studovat Marxe. Stačí jen číst Tolstoje nebo Steinbeka.
Nenacházím se v situaci, kdy bych si nemohl dovolit zaplatit takové zdražené jízdné. Avšak jako člověka, který byl vychován rodiči, kteří se po celý život živili poctivou prací, jako člověka, který pracoval pro tuto zemi, často bez ohledu na volný čas, dovolené a podobně, se mne hluboce dotýká to, když je mi dáváno s takovou arogancí a tak okatě najevo, že jako starý člověk už pro tuto zemi znamenám jen nepotřebnou a v podstatě obtěžující přítěž. Když mi je dáváno okatě najevo, že si kdejaký manažer podniku, který byl po desetiletí, která sám více než sedmdesát let prožívám, státním podnikem a za jehož činnost tedy odpovídal stát, který i já svým daněmi podporuji, je dnes privátním majetkem mně neznámých a mnou nijak kontrolovaných akcionářů, o nichž se však odůvodněně mohu domnívat, že jejich hlavní starostí budou jejich dividendy, nikoliv oprávněné potřeb a zájmy občanů tohoto státu.
Nedávno jeden z významných neuropatologů a popularizátorů vědy Dr Koukolík zveřejnil poznatky neurologie o tom, co je nenávist, ve které části mozku sídlí, jakým směrem se vyvíjí. Bohužel ale nenapsal, a lékařská věda to zatím zřejmě ještě neví, zda se s nenávistí člověk rodí, či zda u něj vzniká a roste s věkem a jak bránit tomu, aby nevzkvétala. Osobně zastávám názor, že nenávist, stejně jako láska, nevzniká automaticky. Je buď vědomě či podvědomě pěstována, člověk se s takovými city nerodí, ale získává je během svého života.
A tak nechť se čtenář těchto řádků zeptá spolu se mnou: co myslíte, že vyvolávají takové svévolné, arogantní akce vedení Českých drah, které jsou zdůvodňovány rozhodnutím ministerstva financí,a tedy státu, u mne a jiných důchodců? Lásku či nenávist? Otázka jen je: jestli to těm, kterým jsou má slova adresována, není lhostejné, co píši, a jestli na to spíš nekašlou, protože na ně nikdo nemá „páku“?