SOCHA PREZIDENTA BENEŠE A BRNO

SOCHA PREZIDENTA BENEŠE A BRNO

Dne 10. dubna 2010 jsem se zúčastnil, spolu s několika stovkami spoluobčanů, odhalení sochy prezidentu Dr. Edvardu Benešovi. Byla odhalena před Právnickou fakultou Masarykovy Univerzity v Brně. Všichni, kdo se zasloužili o tento čin zaslouží dík. Jmenovitě je to plukovník letectva panu Emil Boček. Ten pod vrchním velením prezidenta Beneše bojoval v leteckých bitvách na Západě. Jeho podíl na zřízení a odhalení pomníku je nezanedbatelný a neopominutelný.
Nezastírám, že celý akt odhalení pomníku byl pro mne, jako pro člověka, který už překročil osmdesátku, naplněn emocemi. Kromě toho, že jsem vzpomínal roku 1948, kdy jsem se zapsal ke studiím na Vysokém učení technickém, jež neslo rovněž jméno druhého československého prezidenta – a budovu této vysoké školy jsem, stoje na schodišti do budovy Právnické fakulty, měl na dohled - jsem přemítal nad otázkou: co jsme to vlastně za národ?
V druhém největším městě České republiky, v moravské metropoli, ve statutárním městě Brně, je odhalován pomník člověku, který byl hlavou Československé republiky v těžkých dobách konce První republiky, Mnichovského diktátu, Druhé světové války i v poválečné době, tedy člověku, jehož zásluhy o tento stát jsou neoddiskutovatelné a zpochybnitelné jen takovým člověkem, který má buď na očích klapky, nebo vidí svět jen ve dvou barvách či, a to je snad nejhorší, pozoruje jevy světa vně kontextu, ve kterém se odehrávají. Přesto se ve vedení Jihomoravského kraje, v Poslanecké sněmovně, ve vládě republiky a v prezidentském úřadě, nenašel nikdo, kdo by svou účastí alespoň zdůraznil význam tohoto aktu.
Ptal jsem se: co touto ignorancí a arogancí má být demonstrováno? Neznalost dějin národa? Či povýšení se nad tyto dějiny? Nebo snad zdůraznění toho, že naše tak tak zvaná politická elita, která zasedá z vůle tohoto lidu ve vedení Jihomoravského kraje, v Parlamentě, ve vládě a na Pražském Hradě, má jediná právo hodnotit dějiny a minulost národa a dávat tak okatě najevo, čím vlastně pohrdá? Či si ona naše politická elita osobuje právo soudit minulost a její jednotlivé postavy?
Sir Winston Churchill, když převzal vládu po N. Chamberlainovi, prohlásil, v předzvěsti velikých zkoušek, jež čekaly Velkou Britániil, kromě jiného: „Jestliže se přítomnost pokusí soudit minulost, ztratí budoucnost“. (W. Churchill, Druhá světová válka, II. díl, str. 19, Lidové noviny, Praha 1993). „Tento argument“, jak dále píše v tomto svém díle, kromě jiného oceněném Nobelovou cenou za literaturu, „zkrotil ty, kteří by rádi rozpoutali hon na čarodějnice“.
Ptám se: četli někdy naši politikové tato slova? Jestli ano, zamysleli se nad nimi? Není stav, do kterého byla přivedena naše společnost, kdy jsou, kromě jiného, na jedné straně (bez odsouzení z nejvyšších míst) hanobeny symboly našich osvoboditelů (v tom se Brno zapsalo významně do soudobé evropské historie), a na druhé straně ignorovány významné postavy našich dějin, důkazem toho, že měl W. Churchill stokrát pravdu?