NÁVRAT "PRUŽNÉ REAKCE"

Návrat „pružné reakce“.
Ruská jaderná strategie přebírá zkušenost USA.
Níže uvedený článek byl zpracován podle článku Alexeje Valerijeviče Feněnka, kandidáta historických věd, vedoucího pracovníka Institutu problémů mezinárodní bezpečnosti Ruské akademie věd. Jeho článek byl uveřejněn v deníku „Novoje vojennoje obozrenije“.
V týdnu mezi 12. až 18. říjnem 2009 promluvili ruští vojenští odborníci o tom, že Rusko snižuje práh jaderného zadržování (sděrživanija). Hovořil o tom především sekretář Bezpečnostní rady RF Nikolaj Patrušev, když vysvětloval připravovanou novou variantu, jak oni též říkají „novou redakci“ vojenské doktríny RF. Rusko tam bude deklarovat své odhodlání provádět preventivní jaderné údery. Viz můj záznam na blogu z listopadu 2009. Jaderná strategie Ruska se tak, podle A.V.Feněnka, stále více přibližuje standardům jaderné politiky USA.
Tendence snížit práh jaderného zadržování není novinkou. Ještě v roce 1993 byl ze „Základních ustanovení vojenské doktríny RF“ vypuštěn článek o tom, že SSSR nepoužije jadernou zbraň jako první. „Koncepce národní bezpečnosti RF“, která byla schválena v roce 2000, už připouštěla možnost, že jaderné zbraně budou použity i proti agresi, která bude vedena s použitím „jen konvenčních zbraní“. To, co je připravováno teď, tento proces jen prohlubuje. Tentokrát bude použití jaderných zbraní možné nejen v případech, kdy dojde k agresi velkého měřítka, ale také v konfliktech různé intenzity.
Novinka spočívá ještě v něčem jiném. Po Karibské krizi z roku 1962 zavrhoval SSSR oficiálně možnost dosažení vítězství v konfliktu omezeného charakteru. Koncepce „nového myšlení“ Michaila Gorbačova (rok 1986) hlásala, že lidstvo má společný úkol - odvrátit jadernou válku. Po roce 1961 ruské elity, podle oficielních dokumentů, pohlížely na jaderné zbraně jako na „poslední prostředek“. Zdá se, že dnes je situace jiná. Rusko začíná uznávat americkou doktrínu „pružné reakce“. Tu ještě v roce 1970 sovětští experti zavrhovali.
Koncepci „pružné reakce“ (flexible response) přijaly USA v roce 1961. Po Druhé světové válce spatřovali Američané v jaderných zbraních prostředek, kterým chtěli vyvážit převahu SSSR v konvenčních ozbrojených silách. Koncem padesátých let vytvořil Sovětský svaz prostředky, kterými byl schopen dopravit jaderné zbraně na území Spojených států. Američtí analytikové se tehdy obávali toho, že SSSR bude pravidelně stavět Washington před volbu mezi jadernou válkou a ústupky v regionálních konfliktech. Za takové situace administrativa Johna Kennedyho (1961-1963) rozpracovala scénáře pro konflikty různé intenzity. Pentagon připouštěl, že v takových konfliktech může být použití jaderných zbraní omezeno jak co do rozměrů, tak co do prostorů, v nichž budou použity, i co do typů použitých jaderných prostředků.
Zdá se, že podobné problémy, jaké tehdy měla Amerika, má dnes Rusko. Poprvé v historii mají protivníci Ruska nad ním převahu v konvenčních ozbrojených silách. Proces rozšiřování NATO prokázal, že skutečnost, že Rusko disponuje strategickými jadernými prostředky, sama o sobě ještě nezaručuje, že tím dosáhne politických cílů. „Pětidenní válka“ o Jižní Osetiji prokázala podle autora, že není vyloučena možnost, že se USA budou vměšovat do některého z konfliktů na postsovětském prostoru. A.V.Feněnko z toho vyvozuje, že to vše nutí Moskvu, aby snížila jaderný práh. A tady může zkušenost Američanů s „pružnou reakcí“ být užitečná pro Rusko. O jakou konkrétní zkušenost se jedná? Autor A.V. Feněnko ji spatřuje ve třech oblastech.
Předně, „pružná reakce“ zvýšila spolehlivost americké politiky jaderného zadržování SSSR. V rámci této strategie vypracovali američtí politologové (proč jen oni?) celou „stupnici eskalace“. Ozbrojené konflikty byly rozčleněny do několika typů. Každý z nich počítal s použitím odpovídajících druhů ozbrojených sil, včetně taktických jaderných zbraní. Má otázka: bude něco takového platit na Ameriku, případně na celé NATO?
Za druhé, v rámci „pružné reakce“ vypracovali Američané strategii eskalační kontroly. Na příklad americké ozbrojené síly v Evropě dostaly za úkol odrazit sovětský tankový útok, udržet nadvládu ve vzduchu a při tom nedopustit, aby se konflikt rozšířil mimo rámec kontinentálního válčiště. Připouštěla se možnost použít demonstrativně taktické jaderné zbraně, aby protivník musel volit mezi jadernou válkou a uzavřením čestného míru.
Za třetí, koncepce „pružné reakce“ zrodila revoluci ve vojenství. Strategie eskalované kontroly přinutila Pentagon k vývoji vysoce přesných zbraní, k vybudování informačně-kosmického systému atd.
Koncepce „pružné reakce“ však v sobě skrývá i nemalá rizika. V šedesátých letech minulého století se USA naučily získávat politickou převahu na základě publikování scénářů omezeného jaderného použití jaderných zbraní, aniž nutně docházelo k reálným střetnutím.
A.V.Feněnko se ptá: dokáže Rusko hrát tak jemnou vojensko-politickou hru?
A my se můžeme rovněž ptát: není „nová redakce“ ruské vojenské doktríny, která snižuje práh použití jaderných zbraní, už jedním z opatření ruské eskalační kontroly?